PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (3)
Jak se to tehdy vlastně dělalo?
Přibližně půl třetího tisíciletí nás dělí od prvních písmen, která se objevila na mincovních obrazech. V minulém pokračování jsme získali základní přehled o užívání písma na řeckých antických ražbách. Naši pozornost poutalo umístění písma, jeho proporce, vztah k reliéfu a samozřejmě také historické souvislosti vyraženého textu. Otevřená zůstává otázka, jak se vlastně písmo na hotovou minci dostalo.
„Dobrá práce Petrosi,“ řekl městský úředník odpovědný za ražbu mincí. „Tady jsi ale na razidle vynechal pořádně velké místo. Na co bude, když všechno, co má na mincí být, už tam je?“ Mladý rytec nejistě odpověděl: „Tam bude přece moje značka pane, jak to dělá mistr Euainetos v Syrakusách.“ „Vyloučeno!“ vykřikl zástupce města. „Tvoje značka může být tak poloviční. Ještě bude dlouho trvat, než se budeš moci měřit s takovým umělcem. Zatím se uč skromnosti.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU