Mince a bankovky v novém
Možná se ptáte, proč náš časopis změnil podobu. My jsme se stejně zeptali vydavatele časopisu Mince a Bankovky – pana Jiřího Doležala. Pokud byste snad měli další dotazy, ptejte se na mince2010@gmail.com.
Časopis opět mění podobu. Je znatelně tenčí, proč?
Jedná se o několik důvodů. Chceme se dostat na stánky a do prodejen s tiskovinami. Pokud necháme sto stran, tak tento krok neufinancujeme. Tímto krokem snížíme náklady a rozšíříme vydání časopisu po celé České republice. Dále bychom, v případě úspěchu tohoto kroku, chtěli vydávat časopis jako dvouměsíčník.
Změní se také cena předplatného?
Zajisté a to je další důvod, proč tento krok děláme. Je nám vyčítáno, že je předplatné drahé, takto se sníží na polovinu. Nyní stojí předplatné na rok 396 Kč, od tohoto měsíce pouze 198 Kč. Předpokládáme, že si časopis zakoupí i skupina sběratelů s nižším příjmem. Chceme se stát nejčtenějším časopisem pro sběratele.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
