Mince ČNB

Vysokohmotnostní mince se nevyrábí každý den. Záměrně nepíšeme „nerazí“, protože technika, která byla použita na českou stomilionovou minci byla velice unikátní. A v tomto článku vám ji představíme do největších podrobností.

Autor výtvarného návrhu Vladimír Oppl vytvořil modely vysokohmotnostní mince ve svém atelieru ve Vnarovech na Vimpersku. Nejprve si musel vyrobit pomůcku, tzv. vozík, na odlití a vykroužení sádrového talíře, protože pro takto velký průměr nejsou k dispozici žádné prefabrikované výrobky. Talíře pak rozmnožoval odléváním přes silikonovou formu, protože potřeboval více kusů. Hlavní motivy obou stran, tedy logo České národní banky (ČNB) na líci a lva na rubu, vytvořil přímým modelováním modelovací hmoty přiložené na talíře. Doplňkové motivy v podobě znaků, lipových listů, klasů, bankovkového kolku a repliky koruny vymodeloval odděleně a písmo si sám navrhl a vyřezal ze sádrové desky. Tyto dílčí prvky pak opět rozmnožil pomocí silikonových forem a jejich odlitky postupně vkládal na talíře, podkládal je do potřebné výšky reliéfu modelínou a vzájemně propojoval. Výslednou plastiku pak několikrát přeléval přes silikonové formy a retušemi pozitivů i negativů docílil konečné podoby modelů, jak je předložil do výtvarné soutěže.

Zatímco vznikaly umělecké návrhy, realizovala ČNB veřejnou zakázku na výrobu vysokohmotnostní mince. První řízení, vypsané 25. října 2017 s lhůtou pro podání nabídek 24. listopadu 2017, výrobce nezajistilo, neboť ČNB obdržela pouze jednu nabídku, jejíž nabídková cena převyšovala finanční limit stanovený zákonem a musela proto řízení zrušit. Až druhé řízení, vypsané 8. ledna 2018 s lhůtou pro podání nabídek 8. února 2018, přineslo dvě platné nabídky a na základě hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti rozhodla ČNB o výběru nejvýhodnější nabídky s nejnižší celkovou nabídkovou cenou, kterou podala Česká mincovna, a.s. (ČM) v Jablonci nad Nisou. Ta nakonec minci vyrobila ve spolupráci se dvěma poddodavateli, rakouskou společností Münze Österreich AG (MÖ) ve Vídni, která provedla frézování mince, a švýcarskou společností Metalor Technologies SA (Metalor) v Marinu, která provedla odlití zlatého polotovaru.

Soutěžní návrh Vladimíra Oppla společně s jeho negativními a pozitivními silikovými formami, převzali zástupci ČM a MÖ od ČNB a autora v jeho atelieru ve Vnarovech 9. dubna 2018 a odvezli je k realizaci do Vídně. Vzhledem k tomu, že technologie výroby mince v MÖ představovala frézování na automatické frézce řízené počítačem, bylo nejprve třeba vytvořit digitální trojrozměrný model mince. K jeho pořízení vyzkoušela MÖ dva různé postupy. Prvním bylo nafotografování sádrových modelů velkým množstvím statických fotografií a jejich následné sesazení. K tomu byly modely opatřeny množstvím malých kroužků jako sesazovacích značek. Druhým postupem bylo dynamické skenování v řádcích. Vzhledem k tomu, že skener mohl f yzicky pojmout jen něco přes polovinu sádrového modelu (do 30 cm), původně se předpokládalo rozřezání modelů na poloviny nebo čtvrtiny. Tím by však došlo ke zničení soutěžních modelů a ještě by bylo třeba řešit nutnost doplnění částí reliéfu ztracených řezem pily. MÖ proto využila zapůjčených silikonových forem a odlila si vlastní parciální odlitky, které pak posloužily ke skenování.

Pro jednotlivé operace frézování musela MÖ vytvořit samostatné digitální modely, ref lektující velikost a hloubku frézované plochy i rychlost a přesnost každé použité frézy. Z prvního digitálního modelu připravili technici MÖ první obrobek, kterým byl prototyp rubové strany z černého kopolymeru. Tento prototyp byl posouzen zástupci ČNB, ČM a autorem na kontrolním dnu 25. dubna 2018. Obrobek věrně reprodukoval původní sádrový model a byl bez připomínek schválen.

Na kontrolní den 8. června 2018 byl připraven i prototyp lícní strany. S jeho podobou jsme však nebyli spokojeni, protože výsledkem úpravy pro původně plánovanou hmotnost mince 100 kg byla příliš velká redukce v ýšky reliéfu. Ta jednak nekorespondovala s rubovou stranou, jednak zanikal opis a obrazec kolku. Výsledkem posouzení tak byla dohoda o v ytvoření nového prototypu lícní strany s podstatně menší redukcí výšky reliéfu oproti původnímu modelu, která však znamenala zvýšení hmotnosti mince. Po přepočtení digitálního modelu se zejména s ohledem na parametry potřebného zlatého polotovaru MÖ rozhodla navrhnout hmotnost 130 kg při průměru 535 mm a sí le v rozmezí 47–49 mm. ČNB současně požádala autora a MÖ o úpravu moravských orlic na lícní straně, které neměly šachování po celé ploše figury, jak požadují heraldická pravidla. S touto úpravou, která mohla být provedena už v sádrovém modelu, se vyčkávalo až po výsledcích digitalizace. Upravenou lícní stranu předvedla MÖ 27. června 2018 a nový kopolymerový prototyp byl všemi stranami schválen. Současně měla MÖ připraven měděný obrobek s fragmentem rubové strany, který již dával určitou představu o vzhledu reliéfu v kovu.

Za této situace mohly být během léta provedeny všechny přípravy na odlití zlatého polotovaru a vyfrézování samotné mince. MÖ zahájila 8. října 2018 frézování hrany a rubové strany měděného prototypu, který prezentovala na kontrolním dnu 22. října. Měděný prototyp byl schválen a ihned převezen do ČM, aby mohly být zahájeny zkoušky povrchových úprav. V ČM se také 29. října uskutečnila konzultace povrchových úprav mezi ČNB, autorem a pracovníky ČM, kteří byli pověřeni finalizací povrchu budoucí mince.

Mezitím Metalor odlil 23. října 2018 ze zlatých slitků a zlatého granulátu dva zlaté disky o ryzosti 999,9/1000, fakticky však nejméně 999,95/1000, když jednotlivé zkoušky potvrdily ryzost 999,957/1000, 999,98/1000 a 999,99/1000. První disk (disk A) měl průměr 552 mm, sílu 57 mm a hmotnost 258,618 kg, druhý disk (disk B) průměr 552 mm, sílu 58 mm a hmotnost 270,416 kg. V následujícím týdnu byly disky přepraveny z Marinu do Vídně, kde proběhla 31. října poslední zkouška frézování fragmentu rubové strany do zlatého kvádru o hmotnosti 7,724 kg.

Samotná výroba mince, resp. prvního exempláře, proběhla od 5. do 19. listopadu 2018. Disk A upnula MÖ do frézky 5. listopadu. Do druhého dne postupně proběhla 1. operace ofrézování první strany do hladka, 2. operace ofrézování druhé strany do hladka a 3. operace ofrézování hrany do hladka. Každá trvala přibližně tři hodiny a síla disku se snížila asi o 4 mm nakaždé straně. Vznikl tak geometricky přesný a povrchově čistý válec. Následně 7. listopadu provedla MÖ 4. operaci vyfrézování vroubkování na hraně. Po 1.–4. operaci měl disk hmotnost asi 210 kg, úbytek kovu tedy činil téměř 50 kg. Frézování samotného reliéfu zahájila MÖ 13. listopadu 2018 po příjezdu zástupců ČNB. Nejprve proběhla 5. operace hrubování, tedy hrubého frézování rubové strany, která trvala asi 3 hodiny. Následovala 6. operace jemnějšího frézování, odhadovaná na dvacet hodin, která však automaticky doběhla po patnácti hodinách. Po ní se již začaly jasně rýsovat hlavní části mincovního reliéfu. Drobný problém nastal jen na hraně vysoké plastiky s replikou korunové mince, kde se zlomila fréza. Výroba pokračovala následující den, kdy technici zařadili původně neplánovanou 7. operaci jemného frézování při obvodu s cílem zlepšit prokreslení písmen a číslic opisu. Operace trvala téměř šest hodin a fréza se při ní pohybovala spirálou směrem k okraji mince.

Ve čtvrtek 15. listopadu zahájila MÖ 8. operaci nejjemnějšího frézování celé rubové strany, odhadovanou na 60 hodin nepřetržité práce frézky. Tato operace byla stejně jako 6. a 7. operace prováděna vzduchovou turbínou (umožňuje docílení vyšší rychlosti frézování než pohon motorem frézky) a doběhla automaticky o víkendových dnech. V pondělí 19. listopadu zahájila MÖ 9. operaci začištění zvýšené obruby plochou frézou, která si vyžádala asi 5 minut. Poté přistoupil operátor frézky k očištění obrobku od zlatých třísek a zlaté pasty, vzniklé smísením zlatého prachu a mazacím olejem. Po důkladném omytí jsme zjistili, že na části povrchu, převážně jen v některých segmentech a jen v určité hloubce, je velké množství drobných dutin vzniklých odfrézováním vzduchových bublin v disku. S jejich existencí se počítalo, předpokládali jsme však spíše malé množství velkých dutin, než velké množství malých dutin, které by se těžko korigovalo následnými cizelérskými úpravami povrchu. Za této situace se MÖ rozhodla nepokračovat ve frézování lícní strany, ale opakovat frézování rubové strany do disku B. ČNB však žádala, aby byly dokončeny všechny práce na rubové straně pro případ, že by výsledek z disku B nebyl lepší. Proběhla tak 10. operace negativního frézování signatury autora OPPL ve dvou spojitých procesech po 15 minutách. Po nich měl disk A hmotnost asi 167 kg.

V úterý 20. listopadu zahájila MÖ frézování disku B. Při hypoteticky stejné poloze vzduchových bublin v obou discích začala opět rubovou stranou mince, ale druhou stranou disku, což mohlo poskytnout rychlejší informaci o stavu disku B z druhé strany. Výsledek frézování rubové strany z druhé strany disku byl výrazně lepší, než z disku A, což umožnilo pokračovat s frézováním lícní strany. Ta byla provedena analogicky k rubové straně, 5. až 10. operace rubové strany tak odpovídala 11. až 16. celkové operaci. V sobotu 1. prosince skončilo jemné frézování lícní strany, po němž měla mince hmotnost asi 131 kg. Ve středu 5. prosince byla 16. operací vyfrézování mincovních značek na lícní straně ukončena etapa výroby mince v MÖ. Celkem si frézování vysokohmotnostní mince vyžádalo asi 181 hodin strojové práce v šestnácti samostatných operacích.

Mezitím v týdnu 26.–30. listopadu provedli rytci ČM na vyřazeném disku A zkoušky povrchových úprav včetně korekcí dutin a Metalor pro jistotu odlil třetí tisk, který však již vzhledem k úspěšnému dokončení mince nebylo třeba přepravovat do Vídně.

Vysokohmotnostní mince byla 10. prosince přepravena z MÖ do ČM, kde se 12. prosince uskutečnila porada ČNB a ČM o finálních povrchových úpravách v mezích dohody na prototypu z 29. října a zkušeností ze zkoušek v MÖ. Vysokohmotnostní mince byla od počátku deklarována jako běžná kvalita, ostatně špičkovou kvalitu, jakou známe z ražených mincí, není ani možné docílit touto technologií. Předpokládali jsme však různou povrchovou úpravu na jednotliv ých částech mince, kterou je možné docílit různým matováním a leštěním. Po všech zkouškách na měděném prototypu, zkušební zlaté medaili i zlatém originálu jsme zvolili pro mincovní plan matování, či přesněji řečeno ozrnění. To umožnilo sjednocení povrchu včetně korekce drobných dutin a nerovností z původního sádrového modelu, který digitalizace a frézování dokonale přenesly i do zlata. Sjednocení povrchu provedli rytci ručním tepáním vlastnoručně vyrobenými plochými čakany a ozrnění pneumatickým čakanem GraverMax G8, vlastně ocelovým nástrojem s kulovou hlavou poháněnou stlačeným vzduchem. Pro mincovní reliéf jsme zvolili leštění a hlazení, které bylo provedeno kartáčky a vlastnoručně vyrobenými ocelovými hladítky. Lesklý dojem z reliéfu v yniká lépe na rubové straně, kde je souvislá plocha lva, zatímco logo ČNB jako hlavní motiv lícní strany je více fragmentován a vyniká proto méně. Reliéf znaků na líci a repliky koruny na rubu byl proveden jemným satinováním, zvýšené obruby a hrana byly jen jemně začištěny ultrajemným smirkov ým papírem. Kombinací těchto odlišných technik se dosáhlo několika kvalit a intenzity matů a lesků, které vytvářejí celistv ý harmonický obraz mince, který v závislosti na dopadu světla dává vyniknout jednotlivým motivům.

Povrchové úpravy vysokohmotnostní mince provedlo za velkého pracovního nasazení sedm pracovníků ČM, mistři rytci Jaroslav Hrách, Otto Tomsa a Mária Filová a mistři povrchových úprav Kazimiera Holubetzová, Zdeňka Plavcová, Štěpánka Doležalová a Daniela Varcabová. Celkem si závěrečné povrchové úpravy vyžádaly asi 550 hodin ruční práce.

V pátek 4. ledna 2019 schválili autor a ČNB konečnou podobu vysokohmotnostní mince a ČNB ji převzala z výroby. Po nejednoduchých přípravách, montáži speciální váhy s dostatečným rozsahem vážení, její temperaci a kalibraci, které zajistila společnost Mettler-Toledo, s.r.o., byla mince 21. ledna 2019 s garancí Českého metrologického institutu přesně zvážena a byl vystaven certifikát na její hmotnost 130,24003 ± 0,00033 kg.

V pátek 25. ledna byla mince přepravena do Prahy a 28. ledna na Pražský hrad, kde ji společnost Stahl-stěhovací služba s.r.o. nainstalovala v Císařské konírně do výstavní vitríny jako hlavní exponát výstavy 100 let česko-slovenské koruny.

Vysokohmotnostní zlatou minci nominální hodnoty 100 000 000 Kč ke 100 letům československé koruny vydala Česká národní banka 31. ledna 2019 na základě v yhlášky č. 21/2019 Sb. V emisní den ve 14 hodin ji představil novinářům guvernér ČNB Jiří Rusnok. Od 17. hodin byla přístupná pro účastníky slavnostního večera 100 let česko-slovenské koruny, který se konal ve Španělském sále a od 1. února 2019 je přístupná veřejnosti.

Na lícní straně vysokohmotnostní mince je ztvárněno logo České národní banky ČNB, které částečně překrývá zobrazení kolku hodnoty 1 K z roku 1919. Na ním se nacházejí štíty s heraldickými zvířaty z velkého státního znaku, český lev, moravská orlice a slezská orlice a pod ním motiv z rubové strany československé padesátihaléřové mince z roku 1921, dva svazky klasů ovinuté stužkou. Štíty s heraldickými zvířaty a svazky klasů jsou spojeny z obou stran lipov ými listy. Dole je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky 100 MILIONŮ Kč, po obvodu mince je v neuzavřeném opisu název státu * ČESKÁ * REPUBLIKA *. Na rubové straně je stylizovaný monumentální český heraldický lev se srdečním štítem se znakem Slovenska a motiv rubové strany československé korunové mince z roku 1922. Po obvodu mince je v opisu text * 100 LET ČESKO- -SLOVENSKÉ KORUNY * a letopočty 1919 * a * 2019. Na lícní straně jsou značky v ýrobců, společností Metalor Technologies, Münze Österreich a Česká mincovna a na rubu signatura autora OPPL.

Vysokohmotnostní mince je vyrobena ze zlata ryzosti 999,9, o průměru 535 mm, síle 48 mm a hrubé hmotnosti 130 kg. Hrana mince je vroubkovaná a byl vyroben jediný exemplář v běžné kvalitě.

Mince a bankovky č.3/2019
Jaroslav Moravec