Darryl Bellotti
Darryl Bellotti, aboriginský umělec s originální tvorbou zaujal sběratele na celém světě i v Čechách.
Perth -
Tento australský umělec je původem Yamatji a Nyoongar. Výtvarný návrh jeho prvních mincí ve tvaru slitku je inspirován vzpomínkami z jeho dětství na lov v buši severozápadní Austrálie. Vyobrazení želvy a klokana je na nich obklopeno kruhy a kružnicemi symbolizujícími dobrodružství stopování.
Bellotti čerpá z tradice umělecké tvořivosti původních obyvatel Austrálie. Ta je dlouhá minimálně neuvěřitelných 50 tisíc let. Kultura aboriginců je tak jednou z nejdéle trvajících uměleckých tradic světa. Přitom byla až donedávna laikům i historikům zcela neznámá.
Znalci původního aboriginského umění oceňují především originální autentický projev Darryla.
"Ve svých kresbách se vždy snažím zachytit příběh. Nejen samotný okamžik" říká Darryl Belloti. Návrhy které připravil pro novou sadu australských mincí ze série Dreaming Time to dosvědčují.
Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
