Mince a bankovky v novém
Možná se ptáte, proč náš časopis změnil podobu. My jsme se stejně zeptali vydavatele časopisu Mince a Bankovky – pana Jiřího Doležala. Pokud byste snad měli další dotazy, ptejte se na mince2010@gmail.com.
Časopis opět mění podobu. Je znatelně tenčí, proč?
Jedná se o několik důvodů. Chceme se dostat na stánky a do prodejen s tiskovinami. Pokud necháme sto stran, tak tento krok neufinancujeme. Tímto krokem snížíme náklady a rozšíříme vydání časopisu po celé České republice. Dále bychom, v případě úspěchu tohoto kroku, chtěli vydávat časopis jako dvouměsíčník.
Změní se také cena předplatného?
Zajisté a to je další důvod, proč tento krok děláme. Je nám vyčítáno, že je předplatné drahé, takto se sníží na polovinu. Nyní stojí předplatné na rok 396 Kč, od tohoto měsíce pouze 198 Kč. Předpokládáme, že si časopis zakoupí i skupina sběratelů s nižším příjmem. Chceme se stát nejčtenějším časopisem pro sběratele.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
