Hyperinflace v Zimbabwe II.
Hned první lednové dny nenechaly nikoho na pochybách, že jsme ve víru hyperinflace. V obchůdcích ozdobených během svátků třpytivými čínskými řetězy se objevily tabule s nápisy na
prodej či zavřeno navždy.
Těch pár tisíc lidí, kteří v Harare ještě měli práci, ji ztratilo ze dne na den, na výpovědní dopisy nebyl ani papír a stejně by je stěží někdo doručil.
Během prvních lednových týdnů, stále bylo fantastické léto, se již pravidelně ohlašovaly výpadky proudu a v mnoha částech města začínal hon na potraviny. Mezitím nás centrální
banka promptně informovala o vydání nové série bearer cheques v hodnotách 1, 5 a 10 milionů zimbabwských dolarů. Během několika desítek hodin se každý, kdo byl ještě v Harare za práci placen, se stal milionářem. Jedním z nejchudších na světě…
Standardní zásobování přestávalo fungovat, venkovu se nevyplácelo dovážet do města, pohonné moty byly jen na černém trhu. Porážka dobytka byla řízena státem a tak zdaněna, že jatka kolabovala. Mouka se z rozkazu Mugabeho přednostně přidělovala represivním složkám, olej, parafín byly vzácností a o cukru se hovořilo tónem, jakým se vzpomíná na podivuhodné pohádkové bytosti. Ceny chleba byly stanoveny vládou a byl ho nedostatek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
